Jak se zbavit vnitřního kritika a přestat si podrážet nohy?
13. 3. 2025 | Jana L.
"Tohle já nikdy nedokážu!" Slyšíte se? Každý ho známe, ten hlas v hlavě, který šeptá nebo někdy křičí, že nejsme dost dobří nebo že na to nemáme. Říká se mu vnitřní kritik – a i když se může zdát, že nám pomáhá být lepší, ve skutečnosti nás sráží. Jak s ním pracovat, aby měl menší sílu?
- Jsi nula.
- To nedáš.
- Vypadáš strašně.
- Stejně tě každý prokoukne, že nic neumíš.
Určitě se v nějaké z této vět taky poznáváte, protože vnitřního kritika má většina lidí. Téměř ve všech případech mluví ve druhé osobě jednotného čísla, což ukazuje, že je to ozvěna hlasu někoho, komu jsme v minulosti uvěřili. Nejčastěji to bývají:
- Hlasy kritických rodičů, sourozenců nebo učitelů, kteří vám nadávali za vaše chování nebo se smáli tomu, co jste říkali.
- Hlasy spolužáků, kamarádů nebo přátel, kteří ve vás vyvolávali pocit, že nejste dost…
- Hlasy společnosti a okolí, kde je všude kolem nás například: že je lepší být hubený než tlustý, že ženy mají být něžné pečovatelky a muži chladní drsní chlapáci a tak podobně.
Co bolí, to nemusí sílit
Na první pohled to vypadá, že vnitřní kritik se vám snaží podivným způsobem pomoct. Chce vás nakopnout k akci, potlačit všechny stránky vaší osobnosti, které nejsou společensky přijatelné a chce, abyste dělali všechno správně. Ve skutečnosti to tak ale nefunguje.
Nejen že takovým perfektním chováním byste popírali, že jste „jenom člověk“. Ale i kdyby se vám dařilo dělat všechno správně, pojedete na doraz, a to se časem někde projeví. Vnitřní kritik není vnitřní motor, ale hlas vašeho vystrašeného já, který vás oslabuje.
Jak vypnout vnitřního kritika?
Špatná zpráva: vnitřní kritik vypnout nejde a nemá smysl s ním bojovat. Ale – a to je zpráva dobrá: jde s ním diskutovat, a tím ho razantně oslabit. Jak na to?
- Zjistěte, odkud vnitřní kritik pochází a ideálně si to zapište. Poznámka na okraj: u nás k tomu máte třeba tyhle zápisníky se spoustou prázdných stran. Komu vnitřní hlas patří? Co vám bere? Je něco, co vám dal?
- Pochopte, že vnitřního kritika vám někdo vnutil. Jestli vás v dětství nepřijímali spolužáci, není to vaše chyba.
- Buďte soucitnější. Místo abyste se nechali vnitřním hlasem tepat nebo na sebe byli ještě přísnější, nasaďte laskavost, která s vnitřním kritikem bude polemizovat nebo ho přehluší.
Například: To nedáš. – Vždyť už jsem to v minulosti dal, tak proč by to teď nevyšlo? Tento projekt nikdy nezvládneš. – Když budu postupovat krok za krokem tak, jak jsem si to rozepsal do Diáře, je dost pravděpodobné, že se mi to povede.
Důležité je naformulovat si větu proti vnitřnímu kritikovi tak, abyste vy sami byli schopní ji uvěřit.
- Přemýšlejte, co by řekl váš nejlepší přítel. Pravděpodobně by vás podpořil, že? Tak vidíte.
- Opakujte totéž pořád dokola. Vnitřní kritik se bude vracet. Nezlomíte ho za den a možná ani za rok ne. Ale čím častěji s ním budete polemizovat, tím více bude slábnout a ten soucitný, povzbudivý hlas naopak nabude na síle.
My to budeme taky zkoušet.
A přejeme, ať se nám všem vede.
