Jana Valíčková: Lítaly mi hlavou myšlenky: "A co když to nevyjde?"

Jana Valíčková je autorkou nádherného pětiletého deníku Tam a zpět. Do kterého si i já sama velmi ráda každý den zapisuju. A už se nemůžu dočkat, co se za těch pět let, především o sobě, pak dozvím. Celý deník je založen na myšlence tvůj život, tvoje cesta a vy máte možnost během otázek a svých odpovědí sledovat, jak se v průběhu času mění, vyvíjí vaše osobnost, a navíc to máte všechno černé/modré na bílém, takže to slouží i jako krásná vzpomínka, protože ne každá otázka je hluboká a k zamyšlení. A tak se mi nemůžete divit, že jsem musela autorku něčeho tak krásného osobně (respektive přes hangouts) poznat, abych se dozvěděla celý ten příběh, který za vznikem deníku stojí.

Bavili jsme se o tom, proč ji myšlenka na deník napadla zrovna na Bali. Jak dlouho trvalo, než se finální verze objevila v eshopu (budete se divit). A v jaké chvíli to chtěla vážně vzdát.

„Celý život jsem ta klasická milovnice deníků a vzpomínek… Mám je uložené doma v krabičce a miluji se k nim vracet.”

Jana

Janička si původně myslela, že její životní cesta bude vypadat úplně jinak. „Jsem vystudovaný chemik potravin a při vysoké jsem pracovala v marketingové agentuře jako projektový manager. Díky tomu jsem se dozvěděla, jak klienti pracují se svými projekty a strašně mě to fascinovalo a myslím si, že i dost ovlivnilo k mému dalšímu životnímu směru. Ale… rok stačil… déle jsem tam nevydržela. Bylo to pro mě šílený. Nabrala jsem si toho na sebe až moc…“

Na chvíli se zamyslí… „Víc než jsem dokázala v té době zvládat. Škola, náročný výzkum k diplomce a práce dohromady, to zkrátka nešlo. Potřebovala jsem konečně taky čas jen tak sama pro sebe. A tak jsem se rozhodla, že po státnicích odletím na Bali. Dokonce jsem si na začátku koupila jednosměrnou letenku… Myslela jsem si, že tam už zůstanu, najdu tam ten pověstný klid, ale pak mi došlo, že doma je prostě doma.“

Na Bali si však uvědomila, jakým směrem by chtěla, aby se její život ubíral. „Chtěla jsem, aby každý můj krok, který udělám, měl nějaký smysl… A právě to mi u spousty činností, které jsem do té doby dělala, chybělo…Chtěla jsem zkrátka vkládat energii do něčeho, co bude mít opravdový smysl, a to nejen pro mě, ale i pro druhé, aby z toho mohli čerpat a vytvořilo jim to úsměv na tváři.“

Všechny odpovědi máme v sobě

Nápad na deník, přišel až časem. „Chvíli jsem jen tak po Bali cestovala a nabírala zase sílu. Až po nějakém čase jsem se přihlásila na měsíční jógový kurz. A ten aha moment přišel právě tam. Na konci každé tříhodinové ranní jógové praxe jsme měli hodinu času na ticho a psaní. Byla jsem neuvěřitelně překvapená, co se člověk sám od sebe dozví. Že všechny ty odpovědi máme vlastně v sobě.“

„Čím dál víc jsem si uvědomovala , že psaní nebo jakékoli zamyšlení, je strašně důležitá a prospěšná věc… Říkala jsem si, že by bylo skvělé, zachytit všechny ty myšlenky, vzpomínky. Tak aby nám život neprotekl mezi prsty a my si mohli uvědomit, jak se ta naše cesta skutečně vyvíjí.“

K tomu ale dodává: „Jenomže vím, že v normálním životě, především v Čechách, se ta hodina času jen tak nenajde… A tak jsem se snažila vymyslet něco, co by bylo přehledné, dostupné a dalo se začít kdykoli. Vždyť i život začíná kdykoli a nejen 1.1. … Takže se postupně krystalizovala celá ta myšlenka deníku Tam a zpět. No a díky zkušenostem z marketingové agentury jsem věděla, jak to dát celé do kupy. Dneska sice deníků a zápisníků existuje celá řada a dá se z čeho vybírat, ale nic nesplňovalo to, jak bych to chtěla já, aby to mělo i nějaký hlubší význam.“

Trvalo to přes dva roky

Myšlenka na deník sice vznikla celkem rychle, ale nečekejte, že deník byl do měsíce na světě, chtělo to čas. „Než se konečná verze deníku, tak jak ho známe teď, objevila v eshopu, trvalo to celkem dlouho. Dlouho to krystalizovalo. Bylo to něco přes dva roky. Určitě by se to dalo udělat za měsíc, ale já si s tím chtěla vyhrát, nechat tu myšlenku dozrát, a hlavně abych si všechny ty otázky sama na sobě vyzkoušela a za rok viděla ten progres. Jestli to skutečně dává smysl. A navíc jsem ten deník všude s sebou tahala, abych věděla, zda je opravdu kvalitní.“

Otázky si Janička sice sepsala sama, ale na vzniku deníku se podílelo více lidí. „Spousta lidí mi podalo pomocnou ruku a někteří z nich jen z dobré vůle. Bylo mi jasné, že ty otázky by mohly být hodně zaujaté, zkrátka jen z mého pohledu, a tak jsem otázku po otázce probírala s life kouči. Chtěla jsem, aby se těch 365 otázek naplánovalo během roku tak, aby byly jak jednoduché a zábavné, tak občas hluboké, zkrátka na opravdové zamyšlení nad vlastním životem a celkovým směrem. Aby každá ta otázka přišla ve správný čas…“

„Byl to proces přes rok práce. Chtěla jsem, aby ten nápad dostatečně vyzrál. Pamatuju si, že jsem psala ještě do tiskárny a měnila pět otázek na poslední chvíli, než se deníky konečně ve velkém množství vytiskly.“

Už v začátcích je potřeba obklopovat se kvalitními lidmi

Chvil, kdy to chtěla vzdát, bylo několik. „Rok a půl jsem vlastně jen mluvila o něčem, co jsem fyzicky neviděla a neměla v rukou, takže bylo hrozně těžké udržet si motivaci. Navíc je velmi náročné u něčeho vydržet, když nemáte žádné výsledky a jenom jdete finančně do mínusu a hlavně nevidíte žádnou zpětnou vazbu, která by vás nakopla. Necítíte, že ten projekt žije. A to byly chvíle, kdy jsem si říkala, jestli to vůbec vyjde, a jestli se to bude lidem líbit, jestli už neblázním.“

“A další fáze byla, když jsem měla problémy s webovými stránkami, ale vážně strašně, strašně, strašně moc velký… Na začátku jsem neměla kvalitního programátora. A tak jsem bohužel v tu dobu o několik stovek objednávek přišla a bylo mi to strašně líto… Nejen kvůli penězům, ale kvůli těm lidem, že jim deník nepřijde a já je vlastně neměla jak kontaktovat. Teď už spolupracuju se skvělým programátorem a online věci přenechávám už jen těm lidem, kteří se na to specializují.“

„No a teď začínám rozjíždět spolupráci s paní, co mi zpracovává objednávky, protože to už sama nestíhám. Chci, aby všechny objednávky byly vyřešené hned… Ale tyhle překážky mi daly důležitou lekci, že už v začátcích je potřeba obklopovat se kvalitními lidmi, jedině tak může být celý projekt úspěšný a kvalitní. A na tom si zakládám.“

Lítaly mi hlavou myšlenky: “A co když to nevyjde…”

Největší oporu měla v začátcích v rodině. „Nejvíc mi pomohla mamka. Nabrat odvahu, jít do toho, také mi pomohla po té praktické stránce. Hodně se mnou řešila ty zkušenosti, co starší lidé zkrátka mají. Mamka se mnou byla 24/7. A pak také přítel, ten měl se mnou svatou trpělivost hlavně po nocích, kdy jsem řešila vše, co jsem přes den nestihla, protože v těch dobách jsem ještě stále chodila do práce.“

„Myšlenky, co když to nevyjde, mi lítaly hlavou asi jako každému na začátku. Navíc s celým deníkem se pojídva druhy nákladů, a pak vlastně jen čekáte na zázrak. První je samozřejmě finanční, kolik člověk do projektu vloží peněz. Ale další je čas. Čas, který by byl jinak věnován “normální” práci, ze které máte příjem. Ale, i když tam ten strach byl, šla jsem do toho, že to musí na 100% vyjít, že je to skvělá myšlenka, nápad, a že to lidem skutečně něco předá.”

Bylo to nejnáročnější období, ale zároveň nejhezčí

Správné načasování často udělá své. „Celý projekt jsem vypustila těsně před Vánocemi. A co si budeme říkat, je to především krásný dárkový produkt, takže se to vážně hezky sešlo. První měsíc od spuštění prodeje jsmeprodávali 70 deníků denně. A to bylo neuvěřitelný. Musela mi pomoct i kamarádka. V té době se totiž deník prodával v krabičce, kterou jsme museli ručně skládat, takže jsme tím před Vánocemi trávili celé dny i noci.“

„Bylo to nejnáročnější období, ale zároveň nejhezčí období. V tu dobu jsem si konečně řekla, že se vážně už nemám čeho bát… A dle pozitivních reakcí mi navíc došlo, že to má skutečně smysl.“

Blogeři dnes hýbou světem

Na začátku ji nejvíce pomohli s propagací blogeři. „To je věc, která dneska hýbe světem. A předpokládám, že tomuto druhu spolupráce ani není konec. Nejsem moc zastánce pro ten typ reklam, které svítí a blikají do všech stran – kupte si mě, jsem nejlepší. Spíš chci lidem ukázat, že nějaká taková věc existuje právě skrz blogery, kteří deník sami používají a jsou z něj upřímně nadšeni. A jestli si jej na základě toho lidé pořídí nebo ne, je už na nich. Moc velké poděkování patří Míše Salačové z Cool Brno Blog, ta je z deníku tak nadšená, že sama udělala několik kampaní.“

Nápadů mám víc než dost

Janička toho plánuje opravdu hodně. „Já mám těch deníků v představách opravdu dost. Chtěla bych pracovat s různými částmi života. Třeba prvních pět let dítěte. Vějška v kostce. Pracovat právě s těmi fázemi života, kde těch pět let je opravdu progresivní období. A moc bych si přála udělat Tam a zpět v co nejvíce jazycích, myslím, že si to on i lidé zaslouží. Pořád mě napadá, kam by mohl celý projekt ještě směřovat. Chci kolem deníku vytvořit inspirativní komunitu, která bude svět inspirovat svými životy a svou životní cestou. To je pro mě smysl mého claimu. “

Každá energie se nám vrátí, když jsme dost trpěliví

A co by sama sobě poradila, kdyby právě teď byla na úplném začátku? „Neboj se jít za svými sny, hlavně buď trpělivá a zodpovědná a věř, že každá energie, kterou vložíš do něčeho, do čeho dáváš i celé své srdce, se ti vrátí, jen musíš být právě dost trpělivá.“

Janičko, moooc děkuju za rozhovor, i když nám počasí a spojení dalo celkem zabrat :) No a pokud chcete udělat někomu krásným dárkem radost, nebo si ji udělat i jen sami sobě Pětiletý deník Tam a zpět můžete zakoupit můžete buď na webu, a nebo v síti prodejen Place Store v Brně, v Uherském Hradišti a od září také v Praze. No a mimo to také doporučuju sledovat instagram jak Janičky, tak deníku :)

S láskou Elen ♥


Další zajímavé články

Šárka Kymplová: Jaký je deník Tam a zpět?

Šárka Kymplová: Jaký je deník Tam a zpět?

Vždycky jsem si chtěla psát deník. No, bohužel mi to nikdy dlouho nevydrželo. Zrovna nedávno jsme objevila své staré deníky ve skříňce v pokoji. S úsměvem jsem otáčela stránky...

Brýle na Podpatku: Tam & zPět - pětiletý deník

Brýle na Podpatku: Tam & zPět - pětiletý deník

Na doporučení kamarádky jsem se po letech setkala s osvětou všemožných deníků. Malý, sofistikovaný, nenáročný. Pětiletý deník. Naprosto mne okouzlil a v den svých 25. narozenin...

Sledujte
naši cestu
#TamZpet
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
OK   Další informace