Jak si vybrat, čemu říct ano a čemu ne?
9. 2. 2023 | Jana L.
Z jedné strany slyšíme, ať kýveme na všechno, co nám přijde do cesty, protože se v tom skrývá úžasné dobrodružství. Z druhé, ať se naučíme říkat ne, jinak se nezbavíme pocitu zahlcení. Co je správně? To, co chcete vy. A tady je cesta, jak to, co chcete, najít.
Čím začít?
Úkolem. Ale nebojte! Pokud si píšete do některého z našich produktů, bude jednoduchý. A pokud nepíšete, bude to doufáme dobrá motivace, proč začít. Takže: vezměte si váš loňský diář, Pětiletý deník nebo popsané stránky plánovače. Podívejte se, co jste dělali a zeptejte se: „Do které aktivity bych šel/šla letos znova?“ To je první dobré vodítko, které vám napoví, co jsou vaše priority. Potom vezměte letošní diář a napište si svá chci tak, jak jsem vám to ukazovali tady.
Abyste po určitém čase hodnotili věci jako smysluplné, potřebujete vědět, co chcete – právě teď a alespoň zhruba tento rok a proč jsou pro vás důležité. Pokud to víte, a ještě lépe, pokud to máte často na očích, budete se rozhodovat snadněji.
Co dělat, pokud si nic nepíšete?
Ideálně začít. Skvělým pomocníkem vám bude náš diář. Zkuste si zapisovat alespoň pět dní aktivity a časy, ve kterých se jim věnujete. Anebo využijte měsíční zhodnocení “Momenty tohoto měsíce” a pište si aspoň věci, které stály a nestály za to. Pomůže vám to dobře zmapovat, čím trávíte čas a jak se u toho cítíte, což následně usnadní rozhodování. Je to i dobrý odrazový můstek k další sebereflexi, kdy se můžete ptát sami sebe na důležité otázky.
Například:
- Opravdu jsem čas, který právě končí, prožil/a, jak jsem chtěl?
- Pokud ne, co by se dalo udělat, abych to změnil/a?
- Co chci dělat další měsíc, abych z toho měl/a víc radostí a lepší pocit?
Kritický bod: Náš čas je konečný
Kdykoliv narazíte na něco zajímavého, máte tendenci si to přidat do seznamu úkolů nebo kalendáře. Máme to podobně – a podobně jako vy předpokládáme, že se to tam vejde, protože většinou doopravdy vejde. Na co už nemyslíme, že dané aktivitě budeme muset obětovat jiné úkoly nebo příležitosti. Velmi dobře to rozebírá Oliver Burkeman v knize Čtyři tisíce týdnů:
„Váš čas je konečný, takže jakákoliv činnost si žádá oběti v podobě jiných věcí, kterým byste čas mohli věnovat. Pokud se nezastavíte a nepoložíte si otázku, jestli za to ta oběť stojí, vaše dny se automaticky začnou plnit nejen dalšími úkoly, ale taky větším počtem triviálních a únavnějších věcí – neprošly totiž posouzením, zda jsou důležitější než něco jiného.“
Další kritický bod: Zklamete jiné i sebe
Co konkrétně to znamená? Přiznat si, že se nevyhnete těžkým rozhodnutím: co nechat být, čeho se vzdát, kde plánovaně selžete, které lidi zklamete, že jim nevyhovíte nebo odmítnete jejich pozvání na nejspíš skvělou akci. Odmítnout různé únavné věci je relativně jednoduché. Mnohem složitější je naučit se říkat ne věcem, které dělat chcete, ale zkrátka máte je jeden život a všechno se do něj nacpat nedá.
Jak z toho ven?
Hezký nápomocný tip jsme našli u amerického tvůrce Austina Kleona. Austin nejen že třídí priority podle zkušeností z minulosti, ale kouká se i do budoucnosti. Kdykoliv mu přijde na stůl nějaká pozvánka, ptá se sám sebe:
"Přijal bych ji i zítra? Přerušil/a bych to, co dělám zítra, abych tam mohl jít?“
Na zítřek už totiž většinou plány máme. Není to nějaké vzdálené datum kdesi v budoucnosti, kdy mylně předpokládáme, že budeme mít víc času. Je to zítra. Takže: Vynechali byste koncert svého dítěte kvůli dotažení projektu? Prodali lístek do divadla, abyste mohli na konferenci, která může být důležitá pro vaši kariéru? Zrušili setkání s přáteli, protože vám někdo nabídl, co se tváří jako zajímavý workshop?
Ano, nebo ne?
Snad vám tipy pomohou dobře se rozhodovat nejen po přečtení článku, ale celý tento rok.
