Doslova: Deník místo psychoterapie
17. 10. 2024 | Jana L.
Máme pro vás jeden návrh: vezměte si naši novinku, deník Doslova, otevřete ho a něco do něj napište. Co vám udělalo radost, co vás naštvalo, cokoliv. Máte? Skvěle! Právě jste začali terapii psaním.
Své o tom ví i psycholog James W. Pennebaker, který se na vysoké škole velmi zamiloval a po promoci se okamžitě oženil. Nedlouho poté se ale začali s manželkou hádat. Hledal útěchu v cigaretách a pití a upadl do deprese. Pak si jednoho dne vzal deník a napsal si pár poznámek o všem, co ho tíží.
Další den to udělal znovu a další zase a všiml si zajímavé věci: Čím víc si deník píše, tím lépe se cítí.
A tak psal dál. Znovu k sobě s manželkou našli cestu. Deprese ustoupily. Pennebaker se rozhodl, že svoje psaní bude studovat a zasvětil tomu následujících čtyřicet let. Během nich dal svému počínání jméno metoda expresivního psaní a její fungování na psychické zdraví člověka podložil řadou výzkumů.
Jak funguje terapie psaním?
James W. Pennebaker povzbuzoval lidi, aby si aspoň tři po sobě jdoucí dny dvacet minut psali deník. Psát měli o svých nejhlubších pocitech, které se v nich odehrávají.
Psycholog tvrdil, že když si je zapíší, lépe začnou sami sobě rozumět – nejen tomu, co se v nich odehrává, ale i problémům, které řeší.
Upozorňoval na to, že psaní jim umožní chápat nezdary nikoliv jako vady, ale jako počátek vlastního růstu. Ve svých výzkumech zjistil, že pisatelé, kterým se po vypsání ze svých pocitů začalo vést lépe, obvykle používali fráze jako:
- Zjistila jsem, že ...
- Zasáhlo mě, když ...
- Uvědomil jsem ...
- Teď už rozumím tomu, že ...
Nahradí expresivní psaní psychoterapii?
To je otázka, na kterou se nedá odpovědět obecně. Pokud chodíte na psychoterapii s cílem ujasnit si v sobě věci, vypovídat se z nich mimo váš okruh přátel a sdělit je někomu, kdo vás nezná, nebude vás soudit ani hodnotit, mohou zápisky fungovat stejně dobře jako terapeutické sezení.
Když s nimi začnete, možná zjistíte, že terapeuta ani nepotřebujete. Anebo právě naopak a pak k odborníkovi můžete přijít dobře připravení už na první sezení.
K zápiskům se navíc můžete kdykoliv vrátit a věci řešit i mimo hodiny, které platíte odborníkům. Zápisky totiž fungují jako rozšíření a podpora terapie. Ale řešení letitých problémů nebo věcí, na které bere léky, v psaní nehledejte.
Jak začít s terapií psaním?
Určitě se vyplatí ji aspoň zkusit. Hodnotit její přínos můžete potom. No a jak na to?
- Najděte si klidné místo, kde vás nebude nikdo rušit.
- Vyblokujte si 20 minut ideálně ráno nebo na konci dne, kdy po vás nebude nikdo nic chtít. Vypněte počítač, vypněte notifikace, telefon si dejte co nejdál od sebe.
- Vezměte si náš deník Doslova, který má 208 stran prostoru na jakékoliv psaní potřebujete.
- Jakmile začnete psát, pište. Neobtěžujte se stylistikou, gramatikou, ani tím, jestli to, co jste napsali, dává smysl. Pište to, co vám diktuje hlava a srdce.
- Jestli si chcete zápisky po sobě hned číst, směle do toho. Jestli ne, klidně deník zavřete a pokračujte zase zítra.
Nápady, o čem psát
Abyste to měli ještě jednodušší, deník Doslova má na začátku také nápady, o čem psát a na konci 60 různých otázek, které vám pomohou začít. O čem všem se můžete rozepsat? Podívejte:
- Jak se dneska máte?
- Jaké máte do budoucna plány?
- Čemu věnujete svůj čas?
- Za co jste vděční?
- Čemu se vyhýbáte a neměli byste?
- Co je pro vás nejcennější?
A co udělat s deníkem, až ho dopíšete?
To je na vás.
- Můžete ho číst nebo nečíst.
- Můžete si ho schovat a zamknout na zámek.
- Můžete ho schválně nechat na očích někomu, kdo chcete, aby si ho přečetl.
- Můžete ho záměrně ztratit.
- Můžete s ním na psychoterapii.
- Anebo ho roztrhat, vyhodit, spálit a považovat to za ukončení nějaké etapy života. (I když tohle by zrovna u tak krásného deníku jakým je Doslova byla trochu škoda)
Každopádně to zkuste a pište. Vždycky je lepší, když dáte svým myšlenkám a emocím nějakou hmotnou podobu, než když vám jenom tak poletují v hlavě.