Adéla Kalusová: 5 důvodů, proč začít psát deník

14. 5. 2019 | Adéla Kalusová

• Ambasadoři

„Nikdy mi psaní deníku moc dlouho nevydrželo.“

„Kdybych si psala deník, tak by to bylo šílené drama.“

„Z psaní deníku jsem prostě vyrostla, teď mě to mrzí.“

„Je to holčičí záležitost, proč bych jako měl psát po večerech deník?!“

Jakou výmluvu máš ty? Ať už čte tyto řádky mužské či ženské pohlaví, každý z nás má bezesporu životní momenty, které si chce uchovat. Pocity, ke kterým se chce vrátit. Zasmát se, zastesknout si, nebo si vzpomenout, proč došlo k dnes už neměnným rozhodnutím. Každý z nás má svá tajemství a je jen na nás, co s nimi uděláme. Pojďme si tedy společně najít důvody, proč dát výmluvy stranou a začít psát svoji knihu života.

Nikomu nic nevykecá

Lidská důvěra se těžko získává, ale snáze se ztrácí. Životní zklamání většinou brzy vybalancuje radostná chvíle. Když bychom hledali nástroj k předání důvěrné informace, tak se můžeme nechat pohltit moderními technologiemi, nebo vsadit na to, že napsané řádky budou sloužit jen nám. Je jedno, kdy se k nim vrátíme. Inkoust zůstane a nikomu nic neprozradí.

Je tolerantní

Mějme na paměti, že jakákoliv lidská osoba v nás může vyvolat nejrůznější emoce. Reakce mohou být odlišné. Ovšem:

• Když nás někdo naštve – papír se roztrhne.
• Když nás někdo rozpláče – papír to vsaje.
• Když hledáme odpověď – deník jich má spousty.

Bláznovství? Nikoliv! Pouhá touha uchovávat nálady, problémy a pocity. Je jich občas na každého z nás mnoho, tak si to přiznejme.

Učí nás sebepoznání

Poznat svou vlastní osobnost může být tvrdý oříšek. Pravdou je, že mnozí mají problém přijmout sebe samotné. Přiznat si, že neumíme běhat tak rychle, jak jiní. Nebo uznat, že zpackaný pracovní výstup byla vlastní chyba, a že nevinný kolega nic nezpůsobil.

Díky vlastním zápiskům zjistíme, kým jsme. Před sebou samotnými neutečeme a je tedy na nás, jak velkou analýzu sebe samých získáme na základě vlastní deníkové tvorby.

Ví, co znamená brainstorming

Ačkoliv je brainstorming skupinová aktivita, deník lze bezesporu považovat za parťáka. Samozřejmě, že nás nepoplácá po rameni, ale najdeme v něm po čase odpovědi na své otázky, nebo ztracené vášně. Proč už netancujeme, nebo nemalujeme obrazy? Proč jsme dříve našli čas na to, co nás baví, a dnes už tomu tak není? Chce to osvěžit paměť.

Říká se, že vůle hory přenáší a někdy je pouze třeba připomenout si, co bylo naší součástí.

Umí být vždy po ruce

Deník je uživatelsky přívětivý a vejde se do každého obalu od notebooku, batohu, kufru, nebo kabelky. Pokud mu dáš šanci, bude ti věrný a najdeš ho u sebe i při náznaku chmurných nálad u čekání na vlak, či v jiném dopravním prostředku (možná vynechme psaní při řízení auta).

Pokud začneme deníkovou tvorbu považovat za každodenní činnost jako čištění zubů, nejenže si uděláš čas na své vlastní myšlenky, ale zanecháš stopu, kterou po čase velmi oceníš.

Nastavme si upomínky, mějme deník na očích a… vzhůru do psaní!

Fotograf: Oldřich Hrb