Malé výlety s velkými zážitky: Naše první plánování s Cestovatelským deníkem
26. 10. 2023 | Milena T.
Když máte malé dítě, tak o dobrodružství sice nemáte nouzi, protože i obyčejný nákup vás občas stojí tolik energie, co vystoupat na Sněžku, ale zároveň si uvědomíte, jak je v dětských očích život krásně jednoduchý, a přitom plný úžasu a překvapení. No a protože je syn ve věku, kdy už se pravidelně tetuje turistickými razítky a ve vlaku je jako doma, dokopala jsem se najít si pár minut a naše drobné výpravy zaznamenat.
Roličky do ručky… mapa na začátek
Plán na výlet děláme obvykle přes týden: s pomocí meteoradaru, sbírky turistických map a facebookových událostí se pak rozhodneme, kam to bude tentokrát. Ovčácké slavnosti? Jede se do Beskyd. Festival dobrého jídla a pití? Za obojím zamířím kamkoliv. Vlakem, na kole nebo pěšky.
Cestovatelský deník a itinerář krok za krokem
Jakmile padne místo, které bychom chtěli navštívit, plánujeme itinerář. Dřív jsme si udělali printscreen míst a různých doporučení (u nás je to hlavně Gastromapa Lukáše Hejlíka), ale jakmile odbil víkend, začal freestyle ve znamení „děj se vůle boží“. Manžel trpěl, protože miluje plány, a já zase fňukala nad tím, že ani o víkendu se neobejdeme bez mobilu, do kterého docela často hleděl.
A tak jsme se poprvé místo obrazovky spolehli na papír a tužku…
Deník nám pomohl rozvrhnout náš výlet tak, abychom mohli co nejvíce využít čas, který jsme měli, ale co bylo nejvíc překvapivé: tahat místo mobilu naši vlastní cestovatelskou knihu bylo prostě… romantické. Snadno jsem v ní našla místa a aktivity, které jsme si dopředu naplánovali tak, aby:
1. nehrozil kolaps hladem
2. viděli co nejvíc zajímavých míst
3. ale hlavně, aby to bylo vše v poklidu, bez bloudění a naštvaného listování v mapy.cz
Razítko, jízdenka, účtenka, vzpomínka
Skoro každého, kdo začíná psát něco takového, jako je Cestovatelský deník, napadá: Co tam budu psát? A kde na to brát čas? Když ale teď listuji stránkami deníku, vidím, že k zaznamenání toho nej, stačí nalepit jízdenku, vidět otisk mastného prstíčku od halušek s uzeným a samozřejmě přečíst pár vět, které jsem stihla napsat cestou zpět. To všechno jsou berličky, díky kterým se celý příběh nakonec vynoří… a i s těmi nejmenšími detaily připomene.
Cestovatelská pohádka a hra na „Vzpomínáš?“
V deníku máme nyní tři výlety, nad kterými by možná někdo mávnul rukou: neletěli jsme Boeingem, neváleli se na karibské pláži a ani nemáme selfie před Tádž Mahalem. Večer si za to ale listujeme deníčkem, který tvoříme spolu a taky díky němu víme, že v Rožnově měli tu nejlepší Pavlovu a že tam Oskar zahučel od hlavy až po paty do potoka.
(Protože v něm zkoumal malinkatý mlýn, tudíž kdo jede směr Skanzen Rožnov pod Radhoštěm, převlečení raději s sebou).
Večer si teď občas místo Budulínka listujeme ve vzpomínkách a moc bych vám přála zažít tu krásnou chvíli, kdy se na naši výpravu, tentokrát však v pyžamu a bačkorách, zasněně vracíme.
