Co dělat, když vám vadí chování druhého?
30. 4. 2024 | Jana L.
Vadí vám, jak se k vám někdo druhý chová, co dělá, jak s vámi mluví nebo jedná? Řekněte mu to. Víme, jak na to, abyste se takového nepříjemného rozhovoru nemuseli bát. A je jedno, jestli ho povedete s nejlepším kamarádem nebo se šéfem.
Řekněme, že sedíte s kamarádkou u sebe doma, něco jí vyprávíte a ona místo toho scrolluje obrazovku mobilu. Což je jeden z běžných zlozvyků, které ani nevíme, že děláme. Podívejte se i na další, psali jsme o nich tady.
Anebo prezentujte na poradě v práci výsledky svého projektu, zatímco šéf upíná oči do notebooku a vypadá to, že vás vůbec neposlouchá.
Co teď? Jak říct druhému, že mi vadí jeho chování?
Když se něco takového děje doma s partnerem nebo s dětmi, naštvete se a většinou se začnete hádat: „Ty děláš tohle a jsi takový...“.
Když s přáteli nebo v práci, taky jste naštvaní. Někdy možná v návalu zlosti řeknete jízlivou poznámku nebo ze setkání s kamarády odejdete, ale často se kousnete do tváře a neřeknete nic. Tím pádem jste pak ještě naštvanější. Ale – co máte říct? Přece si to nerozházíte se šéfem?!
Nemusíte, když víte, jak se ohradit, aby to nebylo agresivní, urážlivé, aby si druhá strana opravdu uvědomila, že nechcete vyvolávat konflikt, ale řešit nepříjemnost, která vám vadí.
Nejlepší způsob, jak na to, je použít tzv. Já sdělení, kdy namísto obviňujícího „ty jsi hrozná, pořád si jenom hraješ s telefonem“ sdělíte druhému člověku svoje pocity, které ve vás jeho chování vzbuzuje.
Dobré „Já sdělení“ má minimálně 3 části:
1. Popis nepřijatelného chování
Například: „Když přijdeš ke mně na návštěvu a pak ji většinu času strávíš na telefonu...“
2. Komunikace vašeho pocitu
„...mám pocit, že jsem tě sem táhla proti tvé vůli od něčeho, co bys dělala mnohem radši.“
3. Vysvětlení, jak konkrétně se vás chování dotýká
„A je mi to líto, protože společného času teď máme fakt málo.“
Abyste si to snadněji zapamatovali, můžete si někam opsat nebo si vytisknout tohle zjednodušení:
Když (zdroj pocitu) – Já jsem/mám (pocit) – Protože (vysvětlení)
Pojďme si to ukázat ještě na druhé situaci, kdy prezentujete v práci výsledky projektu a šéf vás neposlouchá.
- Když před sebou máte celou dobu otevřený počítač
- mám pocit, že mě vůbec neposloucháte
- jednak se mi dost špatně mluví, protože pořád přemýšlím, co říkám špatně a taky mě to mrzí, protože do tohoto projektu jsem dal hrozně moc času a myslím si, že je dobrý. Rád bych věděl váš názor.
Ano, je to dlouhé. Ano, chce to přemýšlení, energii a na začátku to může znít docela kostrbatě, ale stejně jako všechno ostatní, dobrá komunikace je o tréninku a praxi. A všichni víme, že čím dřív začneme, tím lepší to bude.
Ale cítíte, jak to zní? Nikoho neosočujete, neobviňujete, neurážíte. Nemusíte ani o tón zvýšit hlas, a přesto vám garantujeme, že se spousta lidí chytí za nos a minimálně si svoje nevhodné chování uvědomí.
Což je první krok na cestě k tomu, aby ho mohli změnit. Ale to už je na nich. Vy už pro to víc udělat nemůžete.
