4 zlozvyky s telefonem a jak je hacknout
7. 5. 2024 | Jana L.
Chcete být trochu méně závislí na svém mobilu a žít víc tady a teď? Pak pro vás něco máme. Koukněte na zlozvyky, kterými komplikujete život sobě i ostatním, aniž si to vůbec uvědomujete. Připsali jsme k nim i způsoby, jak se jich zbavit, abyste mohli začít hned jak dočtete článek.
Phubbujete aneb váš mobil je důležitější než okolí
Sjíždíte Instagram nebo odepisujete na zprávu, zatímco na vás někdo mluví? Nebo ještě hůř, děláte to, zatímco s vámi druhý sedí u stolu třeba na večeři? Tak to děláte phubbing.
Anglický termín vznikl kombinací slov „phone“ (telefon) a „snubbing“ (ignorování) a popisuje chování, kdy ignorujete svého společníka nebo skupinu lidí, protože dáváte přednost mobilu.
Phubbing se projevuje mnoha způsoby; od neustálého pokukování po obrazovce až k dlouhému telefonování během osobního setkání.
Jak se phubbingu zbavit?
Začněte tím, že když přijdete do restaurace nebo někam na setkání s druhými, nevyložíte si mobil hned vedle talíře nebo na stůl, ale necháte ho v tašce. Tím pádem nebudete mít tendenci ho pořád po očku kontrolovat a nebude vás provokovat po něm neustále sahat.
Začínáte a končíte den s telefonem
Jakmile vás vzbudí mobil, sáhnete po něm a už to jede – sítě, zprávy, maily, ještě jste pořádně neotevřeli oči. Večer je pak mobil – a sítě, zprávy, maily nebo podcasty v uších – to poslední, co vidíte a slyšíte, než konečně usnete.
Ráno vám mobil často otráví den ještě, než pořádně začne. Večer kvůli modrému světlu z jeho obrazovky zase nemůžete pořádně usnout. Poznáváte se?
Jak vstávat a usínat bez mobilu v ruce
Jednoduše to zní, těžko se to dělá. Ale spolehlivě se tenhle zlozvyk dá hacknout tím, že necháte telefon v jiné místnosti, než kde spíte. Potřebujete další hacky? Sepsali jsme je před pár měsíci v tomto textu.
Zaznamenáváte zážitky, ale neprožíváte
Tady fotku, ještě z tohoto úhlu, tak ještě jednu a ještě a video a... sice ten okamžik máte vyfocený a nafilmovaný, ale v reálném životě už je pryč. Ani jste si ho nestihli vychutnat.
Čím víc se soustředíte na focení, tím méně vnímáte to, co se kolem vás doopravdy děje, protože nejste plně přítomní. A také si to navzdory očekávání méně pamatujete. Jakmile se totiž soustředíte na focení, je to, jako byste si na zapamatování najali právě foťák místo vaší paměti.
Jak být víc tady a teď?
Fotky máme všichni rádi. A prohlížení fotek je moment radosti. Ale není nutné jich mít tisíc. Nefotíte je pro zpravodajství, ale pro sebe, a tak to chce najít nějakou správnou hranici. Jak na to?
Až budete cvakat dvacátý západ slunce nad mořem, zkuste se sami sebe zeptat: Co s těmi všemi západy budu dělat? Kdy se na ně budu dívat? A pokud fotíte děti s tím, že jim fotky jednou dáte jako krásnou vzpomínku, opravdu myslíte, že budou chtít archiv tisíců snímků? Nestačilo by vybrat desítku nejlepších a ty pak archivovat nebo vytisknout do alba, které si budete společně prohlížet?
Mimochodem, k tomu jeden vypovídající citát z knihy Čtyři tisíce týdnů od Olivera Burkemana:
„Můj norovozený synek udělal něco roztomilého a já jsem se přistihl u úvah, jak bych to mohl popsat v tweetu; jako by nezáleželo na tom zážitku, ale na mé (neplacené!) roli tvůrce obsahu pro Twitter.”
Očekáváte, že druzí budou neustále k zastižení a hned odpovídat
A oni nejsou a neodpovídají. Jak je to možný, když telefon máme všichni v kapse nebo na stole pár centimetrů od nás?
Třeba proto, že z mnoha důvodů nemůžou: jsou v práci, na schůzce, v divadle, s dětmi, spí, bolí je hlava, zprávu si přečetli, ale odpověď je na delší dobu, tak se rozhodli ji sepsat později... Anebo se jim prostě zrovna nechce mluvit a psát. Stejně jako vám.
Přijměte, že být neustále k zastižení není normální
Není ničí povinnost vám odpovídat. A už vůbec ne okamžitě. Nemáte ji ani vy – tak to nedělejte. A místo toho se soustřeďte třeba na hlubokou práci. Na mazlení s kočkou. S dětmi. Nebo na cokoliv, co je tady a teď podstatnější pro váš pocit dobře prožívaného života.
